Dana Balážová

2015

Do vitríny Niky jsem nainstalovala sochu stylizovaných siamských trojčat Demi, Silver a Gold, které spolu vedly rozhovor na malé LCD obrazovce. Přerušovaný hádavý tok Silver a Gold tlumila prostřední hlava Silver. Pohled všech byl upřen z vitríny ven na kolemjdoucí.

...
‍
Anton Pavlovič Čechov napsal Tři sestry. Nešťastná a nevěrná Máša,nerozhodná Irina hledající „pravou lásku“ a svobodná Olga, která jako by sama žádný citový život neměla, je však oběma sestrám utěšitelkou. Do značné míry jde o figury téměř archetypální. Tři sudičky spojené s trojjediným osudem,trojjediným sněním o lepším místě a čase.Dana Balážová proměňuje tento „klasický“ motiv v postavu siamských trojčat: Demi, Silver a Gold. Sestry spolu promlouvají snad jen telepaticky a my máme jakožto diváci jedinečnou možnost jejich mimosmyslovou komunikaci nahlédnout. K představě tří postav z dramatu či tří sudiček se přidává představa vpravdě kosmického rozměru – Slunce, Měsíc a Země. Nebo noc,den a soumrak/jitro.Zatímco ale dialektiku dvou sester na kraji dokážeme převést na vícero jmenovatelů, jež se sami nabízejí, jaksi nejasná a pohyblivá je identita té uprostřed – to ona je mediátorem mezi svými dvěma sestrami, ačkoli sama nepromluví. To ona umožňuje intersubjektivní vztah, triangulaci mezi nimi.Jakoby tu byla tradiční dualita mezi „já a ty“, „my a ti druzí“, „levá a pravá“, „vědomí a podvědomí“ doplňována o mezičlánek o bod, bez nějž by žádná interakce nebyla možná. Ale co je tímto „mezi“? Je to snad jazyk? Nebo naše fyzické, vždy nějak situované tělo? Vzduch nebo mezihvězdná hmota? Identita Demi zůstává velkým tajemstvím.

(Tereza Jindrová)


Foto: Š. Kadlčák